I. Japonerie.

Jiří Karásek

Ó kraji, k jehož břehům toužně vížem’ své fantasie yachtu zbloudilou, mé duše misku, v které barvy schnou, skrop vlahou mokrou rozstříkaných pižem. Ať třených tuší měkce slité vůně s tou fantastikou draků šklebivých, jež ryjí drápy v porcelánů sníh, v mou mysl splynou, po barvách jež stůně. Jen barvy, vůně, tam, kde prší stíny, kam padá popel nudy, šediviny a soumraku svit kalně zsinalý! Jen barvy, které výskají a hoří, ať tekou v duši s kouzlem cizích moří, ať v požár barevný ji zapálí!

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1289. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Babánek)
  2. Dušiček! A venku deští, sněží, (Josef Holý)
  3. Spadalé listí. (Antonín Klášterský)
  4. Jitro. (Boleslav L. Černý)
  5. Zlomena křídla... (Rudolf Richard Hofmeister)
  6. Podzimní nápěv. (Ludvík Lošťák)
  7. ADVESPERASCIT. (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. STARÝ PARK NA PODZIM (Jaroslav Vrchlický)
  9. PODZIM. (Karel Toman)
  10. Píseň. (Josef Svatopluk Machar)