I. Japonerie.

Jiří Karásek

I.
Japonerie.
Ó kraji, k jehož břehům toužně vížem’ své fantasie yachtu zbloudilou, mé duše misku, v které barvy schnou, skrop vlahou mokrou rozstříkaných pižem. Ať třených tuší měkce slité vůně s tou fantastikou draků šklebivých, jež ryjí drápy v porcelánů sníh, v mou mysl splynou, po barvách jež stůně. Jen barvy, vůně, tam, kde prší stíny, kam padá popel nudy, šediviny a soumraku svit kalně zsinalý! Jen barvy, které výskají a hoří, ať tekou v duši s kouzlem cizích moří, ať v požár barevný ji zapálí! 15

Kniha Zazděná okna (1894)
Autor Jiří Karásek ze Lvovic