Hudba siesty.

Jiří Karásek

Hudba siesty.
Miluji oblaka... oblaka, jež jdou... tam v dáli... ta kouzelná oblaka! Baudelaire.
Kraj vymřel dokola. Jak mrtvo! Nikde ruchu. Vše tichu podlehá. V snů jemně modrý klam klid spících linií se kreslí v měkkém vzduchu. Vše jemné jako dech a slabé ke mdlobám. Hlas Ticha promlouvá a dech se v bázni úží, jak v nocích kathedrál bych před Tajemstvím klek’, co vůně provlhlé a syté rosou růží strou lázeň kyprých šťáv na záhon myšlének. A nitrem hudba zní, kvil táhlý, jakby slila v tón Psyche jediný, čím všechny touhy mrou: vždy hledět v oblaka, v ta šedivá a bílá, jež, snění zpozděná, se táhnou oblohou... 23

Kniha Zazděná okna (1894)
Autor Jiří Karásek ze Lvovic