Hudba siesty.

Jiří Karásek

Kraj vymřel dokola. Jak mrtvo! Nikde ruchu. Vše tichu podlehá. V snů jemně modrý klam klid spících linií se kreslí v měkkém vzduchu. Vše jemné jako dech a slabé ke mdlobám. Hlas Ticha promlouvá a dech se v bázni úží, jak v nocích kathedrál bych před Tajemstvím klek’, co vůně provlhlé a syté rosou růží strou lázeň kyprých šťáv na záhon myšlének. A nitrem hudba zní, kvil táhlý, jakby slila v tón Psyche jediný, čím všechny touhy mrou: vždy hledět v oblaka, v ta šedivá a bílá, jež, snění zpozděná, se táhnou oblohou...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

281. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jdou černé stíny kolem bílých křížů... (Karel Babánek)
  2. Je smutná krajina... (Růžena Jesenská)
  3. LUBUŠA (Stanislav Kostka Neumann)
  4. Krajina (Jiří Karásek)
  5. VICHR VEČER. (Hermor Lilia)
  6. Blíny v duši. (František Sís)
  7. TISÍCE SRDCÍ PĚLO V SRDCI TVÉM (Otokar Březina)
  8. NOTTURNO (Zikmund Winter)
  9. MORAVA. (Josef Holý)
  10. MODLITBA ZA MRTVÉ (Viktor Dyk)