Jdou černé stíny kolem bílých křížů...

Karel Babánek

Za měsíčních jarních nocí mrtví vstávají z hrobů na malých hřbitovech snících v šumění vrb, ze snů vstávají probuzeni, jež začali snít, když klekání zvonili v setmělé vsi. Jdou probuzeni dotekem velkého ticha, ve stínu křížů a smutečních vrb – přes nízké se dívají hřbitovní zdi, omámeni příliš silným dechem rozkvetlých zahrad... A sny tiše přicházejí k spícím za neosvětlenými okny po cestě, kde za každé noci do trávy klade se rosa slz těch, kdož tady jednou již šli. A spící teskně vzdychají ze sna... Jdou černé stíny kolem bílých křížů a v otevřené lehají si hroby, jež měkce vystlaly jim živých vzpomínky...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

957. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hudba siesty. (Jiří Karásek)
  2. NOTTURNO (Zikmund Winter)
  3. ZEMŘELI, KRÁSNI ZŮSTALI. (František Taufer)
  4. Miserere. (Jiří Karásek)
  5. Variace předešlé myšlénky. (Antonín Sova)
  6. Podzimní večer. (Otokar Březina)
  7. Umění. (Otokar Březina)
  8. TICHO (Otokar Březina)
  9. Chrám. (Xaver Dvořák)
  10. ET TOUT EST EFFRAYANT LORSQU’ON Y SONGE (Arnošt Procházka)