Jdou černé stíny kolem bílých křížů...

Karel Babánek

Jdou černé stíny kolem bílých křížů...
Za měsíčních jarních nocí mrtví vstávají z hrobů na malých hřbitovech snících v šumění vrb, ze snů vstávají probuzeni, jež začali snít, když klekání zvonili v setmělé vsi. Jdou probuzeni dotekem velkého ticha, ve stínu křížů a smutečních vrb – přes nízké se dívají hřbitovní zdi, omámeni příliš silným dechem rozkvetlých zahrad... A sny tiše přicházejí k spícím za neosvětlenými okny po cestě, kde za každé noci do trávy klade se rosa slz těch, kdož tady jednou již šli. A spící teskně vzdychají ze sna... Jdou černé stíny kolem bílých křížů a v otevřené lehají si hroby, jež měkce vystlaly jim živých vzpomínky... 5
Básně v knize Když slunce zapadá:
  1. Ty příliš Jsi se vzdálila...
  2. Víc nevrátím se již...
  3. Jdou černé stíny kolem bílých křížů...
  4. Má pluje loď...
  5. Píseň.
  6. Podzim.
  7. Ve chvíli půlnoční.
  8. V ranním slunci.
  9. Listopad.
  10. Pozdě.
  11. Anděl smrti.
  12. Tichá vzpomínka.
  13. Zapadlá hospoda.
  14. Hračky.
  15. Večerní Ave!
  16. Je dokonáno!
  17. Ty’s srdce nabízel...
  18. Cos chtěl jsem říc.
  19. Kam’s duše...?
  20. Odletěli...
  21. Otázky.
  22. Na starou píseň.
  23. Máj byl...
  24. Jaro.
  25. Až se vrátí...
  26. V stáří.
  27. Mír.
  28. Ráno.