Ty příliš Jsi se vzdálila...

Karel Babánek

Ty příliš Jsi se vzdálila... S.
Příliš pozdě vyšlo slunce, a byly neschůdné cesty a daleké, Ty příliš Jsi se vzdálila, byly rozpáleny již cesty, a já nevyšel ještě do ranních mlh...! Šla’s polem, květy rděly se na kraji máku, silnice prach, jejž zvedly dávno odešlých kroky, na ně se klad, a Ty divila’s se, že tak jsou již vysoké klasy...! Po lukách orosených šel jsem za ranních mlh při cestě kolem rozkvetlých šípkových keřů. Nějaký hudebník u cesty vyzpívaných písní vyluzoval tony – v dechu třásly se ještě větru, jenž kol Tebe lét – Ó, jak žlutými a vysokými zdály se Ti již klasy, a blízkým poledne...! Do ruda rozzpívalo se vstávajíc slunce, vdechujíc zavlhlou vůni květů a trav – – – Ach, že’s tak příliš se vzdálila! 3
Básně v knize Když slunce zapadá:
  1. Ty příliš Jsi se vzdálila...
  2. Víc nevrátím se již...
  3. Jdou černé stíny kolem bílých křížů...
  4. Má pluje loď...
  5. Píseň.
  6. Podzim.
  7. Ve chvíli půlnoční.
  8. V ranním slunci.
  9. Listopad.
  10. Pozdě.
  11. Anděl smrti.
  12. Tichá vzpomínka.
  13. Zapadlá hospoda.
  14. Hračky.
  15. Večerní Ave!
  16. Je dokonáno!
  17. Ty’s srdce nabízel...
  18. Cos chtěl jsem říc.
  19. Kam’s duše...?
  20. Odletěli...
  21. Otázky.
  22. Na starou píseň.
  23. Máj byl...
  24. Jaro.
  25. Až se vrátí...
  26. V stáří.
  27. Mír.
  28. Ráno.