Pozdě.

Karel Babánek

Pozdě.
Smutek a lítost, zoufalství hoře – nikdo už, nikdo nevěří! Propasti všude, nesmírná moře, hloubku jich nikdo nezměří! V záhonech našich povadly květy, padají mlhy do polí – – – Vzpomínky všechny v kámen jsou vklety, srdce už, srdce nebolí! Všechno když jednou bylo už vzato, rychle se také sešeří – Leccos i kdysi bylo nám svato – nikdo už, nikdo nevěří! 12