Mír.

Mír. V. R.
„Vy radost slunce ranního v svých máte očích přivřených, a barvu růží ve tvářích, těch růží světle červených!“ „My s úsměvy jsme vstávaly v radostných vždycky náladách. S popěvkem na rtech Radost jen vždy chodí v našich zahradách – !“ „Oh, rcete, vašich v zahradách nebývá nikdy šeření? A nikdy bledí nechodí tam, touhou, smutkem umdlení?“ „My štěstí naše, úsměvy, jim všechny rády rozdáme, a měkkou dlaní s jejich čel jim smutek něžně stíráme – !“ 31 „Po opuštěné cestě tam, sesláblí nikdy nechodí? A ve tmách jejich nikdy tam se zoufalství jim nezrodí?“ „My pevnou rukou po cestách je jejich, silné, povedem, a těm, již ve tmách zbloudili, my světla jasná rozžehnem!“ „A nikdy stínů potom chlad už do duší jim nenapad, když večer je, a zsinalý zří měsíc vašich do zahrad?“ „Oh, my se ještě modlíme, vždy na večer se modlíme, a za klid jejich duší my, za klid jich duší prosíme!“ 32