Hračky.

Karel Babánek

Hračky.
I.
(Básník.)
To moudré, milé dítě snivých očí, jež dlouhý má a jemný vlas, to básník byl, jenž pro ztracené dětství po celý život lkal – teď dobrotivý mu vrátil Bůh ten dětství čas! Však dítě divné je a příliš moudré a smutné nyní napořád –! Nic netěší je, nesměje se, pláčepláče, jen po měsíci vztahuje své ruce, a nechce, nechce si už hrát..! 16 II.
(Šašek.)
Ten dobrý hoch pod vypůjčenou maskou prý dávno starý smutek kryl, a ztrnulý ač škleb ten jeho tváře, vždy smíchu lačné stále ještě lákal, on dlouho prý už smutný byl! Teď na nejvyšší strom on pověsil se, v rolničkách vítr nechal hrát, pod stromem v trávě maska jeho leží – V tvář bledou slunce zvědavé se dívá: On nechce, nechce se už smát..!smát...! 17 III.
(Don Quijote.)
Už domů bludný rytíř navrátil se – Prý mnohý vybojoval boj, a mnoho krve prolil, zhubeněl tak, rytíř – už v komoru svou složil zbroj..!zbroj...! Prý statek svůj zas chce teď spravovati, a něco k stáru zachovat. Smát starým hloupostem se – věrné zbraně a lásku starou nechat rezavěti, a nechce prý už bojovat..!bojovat...! 18
Básně v knize Když slunce zapadá:
  1. Ty příliš Jsi se vzdálila...
  2. Víc nevrátím se již...
  3. Jdou černé stíny kolem bílých křížů...
  4. Má pluje loď...
  5. Píseň.
  6. Podzim.
  7. Ve chvíli půlnoční.
  8. V ranním slunci.
  9. Listopad.
  10. Pozdě.
  11. Anděl smrti.
  12. Tichá vzpomínka.
  13. Zapadlá hospoda.
  14. Hračky.
  15. Večerní Ave!
  16. Je dokonáno!
  17. Ty’s srdce nabízel...
  18. Cos chtěl jsem říc.
  19. Kam’s duše...?
  20. Odletěli...
  21. Otázky.
  22. Na starou píseň.
  23. Máj byl...
  24. Jaro.
  25. Až se vrátí...
  26. V stáří.
  27. Mír.
  28. Ráno.