Hračky.
I.
(Básník.)
To moudré, milé dítě snivých očí,
jež dlouhý má a jemný vlas,
to básník byl, jenž pro ztracené dětství
po celý život lkal – teď dobrotivý
mu vrátil Bůh ten dětství čas!
Však dítě divné je a příliš moudré
a smutné nyní napořád –!
Nic netěší je, nesměje se, pláčepláče,
jen po měsíci vztahuje své ruce,
a nechce, nechce si už hrát..!
16
II.
(Šašek.)
Ten dobrý hoch pod vypůjčenou maskou
prý dávno starý smutek kryl,
a ztrnulý ač škleb ten jeho tváře,
vždy smíchu lačné stále ještě lákal,
on dlouho prý už smutný byl!
Teď na nejvyšší strom on pověsil se,
v rolničkách vítr nechal hrát,
pod stromem v trávě maska jeho leží –
V tvář bledou slunce zvědavé se dívá:
On nechce, nechce se už smát..!smát...!
17
III.
(Don Quijote.)
Už domů bludný rytíř navrátil se –
Prý mnohý vybojoval boj,
a mnoho krve prolil, zhubeněl tak, rytíř –
už v komoru svou složil zbroj..!zbroj...!
Prý statek svůj zas chce teď spravovati,
a něco k stáru zachovat.
Smát starým hloupostem se – věrné zbraně
a lásku starou nechat rezavěti,
a nechce prý už bojovat..!bojovat...!
18