Listopad.

Karel Babánek

Listopad.
Od dálných hor jsem píseň slyšel znít, tak tichou, tklivou, jako v umírání, jak vzdechy lesů v mírném větrů vání – to tulák jakýs zpívá touhou spit: Když ve vsích ticho je a soumrak slit, jdou milující v tichém lásky plání, a ruku v ruce sestupují strání, když měsíce už rozlévá se svit. – Za listem padá list. Zaštěká pes. Od řeky jen je slyšet náraz vesla, a hlasy, ztraceny, jež ve tmách kdes. Noc. Ticho. Za řekou tak tiše jen kdos píseň tklivou nocí ještě zpívá a k horám za řekou zří opuštěn. 11
Básně v knize Když slunce zapadá:
  1. Ty příliš Jsi se vzdálila...
  2. Víc nevrátím se již...
  3. Jdou černé stíny kolem bílých křížů...
  4. Má pluje loď...
  5. Píseň.
  6. Podzim.
  7. Ve chvíli půlnoční.
  8. V ranním slunci.
  9. Listopad.
  10. Pozdě.
  11. Anděl smrti.
  12. Tichá vzpomínka.
  13. Zapadlá hospoda.
  14. Hračky.
  15. Večerní Ave!
  16. Je dokonáno!
  17. Ty’s srdce nabízel...
  18. Cos chtěl jsem říc.
  19. Kam’s duše...?
  20. Odletěli...
  21. Otázky.
  22. Na starou píseň.
  23. Máj byl...
  24. Jaro.
  25. Až se vrátí...
  26. V stáří.
  27. Mír.
  28. Ráno.