Ve chvíli půlnoční.

Karel Babánek

Ve chvíli půlnoční.
V půlnoční chvíli ve vlhké trávě u zdi hřbitovní sešli se právě. Za každé noci prý přichází sem, těžká, když v půlnoci tlačí je zem, V měsíčním světle v tmy svítí jich leb, ústa jim v příšerný ztrnula škleb. Pohádkou dávnou jim život se zdá – – – O štěstí mluví tu, o zbožných snech, o cnosti, modlitbách, o marných dnech! Daleko za zdi je hřbitovní slyšet jich smích... 9