Tichá vzpomínka.

Karel Babánek

Tichá vzpomínka.
Do vlhkých záhonů, do pustých cest, za listem padá list, v odkrytá hnízda – – – Oči mdlé na suchý v knížce zří květ: – Bylo už! – Vítr si v komíně hvízdá... Přes pole zoraná smutná kdos šel, z podzimních mlh jeho roucha jsou stkána... Ve svadlých prstech jí zachvěl se květ: – Všechna už radost má je pochována – –! 14