Ty příliš Jsi se vzdálila...
S.
Příliš pozdě vyšlo slunce, a byly neschůdné cesty a daleké,
Ty příliš Jsi se vzdálila, byly rozpáleny již cesty,
a já nevyšel ještě do ranních mlh...!
Šla’s polem, květy rděly se na kraji máku,
silnice prach, jejž zvedly dávno odešlých kroky, na ně se klad,
a Ty divila’s se, že tak jsou již vysoké klasy...!
Po lukách orosených šel jsem za ranních mlh
při cestě kolem rozkvetlých šípkových keřů.
Nějaký hudebník u cesty vyzpívaných písní vyluzoval tony –
v dechu třásly se ještě větru, jenž kol Tebe lét –
Ó, jak žlutými a vysokými zdály se Ti již klasy,
a blízkým poledne...!
Do ruda rozzpívalo se vstávajíc slunce,
vdechujíc zavlhlou vůni květů a trav – – –
Ach, že’s tak příliš se vzdálila!
3