JE JARO!
Jaro je! Zlatý paprsk slét’
mně na papíru bílý list
a já jím rád a jako v snách
myšlénku i své péro táh’
a myslil jsem: teď samý květ
to jaro sype v každý práh.
Jaro je! A já za ním šel
v útulnou jizbu souseda
a řekl jsem: Jdu v tento den
se s vámi trochu těšit jen –
leč ženin hlas se v prsou chvěl
a muž byl k loži nakloněn.
Jaro je! Zatik’ malý pták,
jenž mih’ se kolem oken tam
a hrdlem sladké písně třás’
v tu přírodu, dnes plnou krás –
a za ním lét’ až do oblak
jen vzdech, jenž v bytě tížil nás.
40
Jaro je! Dítě zahleslo
a zdvihlo hlavu těžkou tak
a v okno kamsi hledělo
tak toužným okem, nesmělo –
a v podušky zas pokleslo
a choré oči zavřelo....zavřelo...
41