PO PRVNÍM VÁŠNIVÉM POLÍBENÍ.
Zda přijdete? Noc mého studu
zda slunný zrak Váš zaplaší?
Div smyslů svých že nepozbudu,
když na Vás myslím, nejdražší!
Noc celou zřel jsem zrak Váš vlahý
a ruce ke mně sepjaté,
a prosebné ty tváře tahy
tak přesvůdné i přesvaté.
Noc celou bil jsem do svých skrání,
leč neztišil své viny pal,
že v šíleném svém milování
jsem včera Vás tak obejal.
Proč ňader Vašich bouřné vlny
v člun citů mých se dmuly tak,
až ret můj svláhly žízně plný,
až zamžily můj žhavý zrak?!
[26]
Zda přijdete? Ó jak to říci
v tu chvíli trapnou, nebohou,
že Vámi pouze, hvězdou skvící,
má noc je jasnou oblohou?
Vy přijdete! Byť k štěstí, muce,
Vás čekal mnou jen slzí proud –:
Vždyť – kdo by Vás, kdo mne tak prudce
a vroucněji moh’ obejmout?! –
27