TOUHA.

Alfons Breska

duše velmi ble(J3f) chura dlou ta(J3f) co sně květy hle(J3f) na pustých stráních světa(J3f) Se zpěvem do hor vyšla(J3f) a na syringu hrála(J3f) tu náh mdloba přišla(J3f) ze kte touha vstala(J3f) O zkvetlých keřích (J3f) sní při jích sněhu(J3f) o ji mandlov(J3f) za ostrých mra šlehu(J3f) O bouři nezkroce(J3f) když mod jeseň tichá(J3f) do mlhy pozlace(J3f) ny smutek chá(J3f) A touhou nezkojenou(J3f) nadzemské slasti hle(J3f) a rozkoš pouze sněnou(J3f) jíž ze nikdy ne(J3f)