TOUHA.

Alfons Breska

TOUHA.
Má duše velmi bledá churaví dlouhá léta, co sněné květy hledá na pustých stráních světa. Se zpěvem do hor vyšla a na syringu hrála, tu náhlá mdloba přišla, ze které touha vstala. O zkvetlých keřích fíků sní při závějích sněhu, o háji mandlovníků za ostrých mrazů šlehu. O bouři nezkrocené, když modrá jeseň tichá do mlhy pozlacené nyjící smutek dýchá. A touhou nezkojenou nadzemské slasti hledá a rozkoš, pouze sněnou, jíž země nikdy nedá. [14]

Kniha Rytíř chiméry (1932)
Autor Alfons Breska