162. Pan a slouha.

Jan Petr Jordan

162. Pan a slouha.
Po snech márných básník se trmácí, Od nichž mysl zdravá se odvrácí, Upocený rozum povidá: Proč básníček, an mu dušno tady, S Laurou svou neletí na své hrady, Smyšlené proč chleby nejídá? Věř rozumku, mnohý věrný slouha Chystá, chystá, pánova však touha Cíl chystání toho nahlídá. Též i ty k těm hradům cesty kuješ, Pro budoucí svátky v stroje duješ, V kterých též již básník stánek má. 88

Kniha Jahůdky ze slovanských lesů (1845)
Autor František Matouš Klácel