164. Věštec.

Jan Petr Jordan

164. Věštec.
Velživot kdy svoje divy snuje, V laskavé se temno zahaluje, Zvědavému oku dobře skryt. I včeličky kdy svá díla klenou, Všetečnost díváků odeženou, A zatřou náhlídku ve svůj byt. Umělec kdy v tělo cit strojívá, Nerád svědky v samotě své mívá, Nežli plod ulízán, než omyt. V tajné snopy Velduch děje váže, Věštci jen triumfu blesk okáže, Nežli vítězům zde věnec svit. 90