196. Nadšení.

Jan Petr Jordan

196. Nadšení.
Hle jak čelo krabí, mozek tlačí, Tískne k pisku nos a oči mračí, Rukou mrskne, vydá divý hlas, Poseduje, líhá, tuť vyskočí, Juchhé! již to má, již péro močí, Piše, brzo se pitvoří zas. Nebe, tím se má pohánět Můza? Tu, vidoucí to, obchází hrůza, Místo panny navštiví ho ďas. Ano, tajně, cudně ty přicházíš, Líbáš duši, zrnka do ni sázíš, Z nichž zavoní libý květ v svůj čas. 109