244. Touha.

Jan Petr Jordan

244. Touha.
Vyjdi polední, půlnoční chvíli, SlyšSlyš, jak tajně vše přerodné kvíli, Jak to touží, trne, vzdychá, lká. Již to ticho, ticho v poli, v boru, Přeroda se zda být bez rozporu, Proto že rozpory v jedno tká. Zvuk má uchem, barva zrakem býti, Celé tvorstvo v jeden cit se sníti, Z prsou kojny mléko duch srká.