II.
Sladkosť Můzy.
Jest mi příjemné zeleného háje
Horku letnímu zdorovať ve stínu,
Z bublavé chládek vody vývařiska
Píti nekalný.
Jest mi příjemné s milenou panenkou
Pod večer vonný při šerém měsíčku
Vroucně rozmlouvať o milosti cudné,
Rozkoši sladké.
Jest mi příjemná zvolená společnosť,
Kdež se srdečnosť vyjeviť nebojí,
Bez forem úzkých kde celým se srdcem
Volno je smáti.
Kníha tež moudrá duši mou vyráží,
Jenž mi dá soudiť, a nové myšlenky
V mysli mé křísí, nebo mé zajímá
Srdce citelné.
7
Předce najvětší ale slasť pocítím,
Můza když vroucná v duši mou sestoupí,
Káže, nadvšední city mé zanítíc
Zpívati božnosť.
Srdce jen podpal mi citem vřelejším,
Zpěv mi jak můžeš napověz plamenný,
Ať se ním Slavské probudí jonáctvo
K záměru slávy.
8