V. Jedno ve všem.

František Matouš Klácel

Svět jest proměnný, v prostoře a v času, Jest v proudu věčném přítoku, odtoku, Vše měň se, okřívej a zas mři: Jedno je bez změny věčně stejné. Není pozemském obrazené v oku, Pojmouť rozumská snáha nevystačí, A důvtipem se nedomyslí, Uzře to víra jenom svědomská. To ctí ruměnná panna ve čistotě, Toť mládenecký cit činožížnivý Ve zápalu svatém zamysliv Krev lije tam na bojišti právném. Plátoni božní, Kanti domýšliví Pracně v rozumské utvořujou slovo, Mozarti, Angeli, Schilleři To vtělujou jmenujíce krásu. Hleď, tam lahodný jest jedový kalich, Tam kříž umučný sláva triumfová, A ozdobou je pouto, za to – Všem všudy věčně a jedno jsoucí.

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

340. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 145. V skrytu tichém, kde ji nikdo nezná (Jan Kollár)
  2. Kdo světem štván jak vichřice (Jiljí Vratislav Jahn)
  3. 181. Oceane, kdož ti roven v hloubi? (František Sušil)
  4. Želíš, že ti jeseň krutá (Adolf Heyduk)
  5. 207. Jak na nebi modrojasném (Eduard Just)
  6. Teď každý žijem truchle pro sebe, (Jan Neruda)
  7. Co platno jest, by sepsán byl svět celý, ( H. Uden)
  8. 38. Ty, drahé dítě, jest-li s hůry (Josef Kuchař)
  9. XVII. Jako nevěstu milostnou (Vincenc Furch)
  10. 78. Kdož jsi básník, vstupuj často v kraje, (František Sušil)