IX. Vlastenská mysel.

František Matouš Klácel

IX.
Vlastenská mysel.

Tělesný pak člověk nechápá těch věcý, kteréž jsou Ducha Božího: neb bláznovství jest jemu a nemůž rozuměti: že se duchovně rozsuzuje.

I. Kor. 2, 14.

Odstup zpotvořilý, hejsku vyhýralý! Nezná juž tebe víc, matka žalostivá, V čas svůj, službu si tvou přísně zakázala, Slávou tež pohrdá z tvé ruky Slávia; – Božnosť jak pochopí,pochopí zotročená mysel? – Roznět srdcesrdce, co jest bahno neřádové: – Tvou moc z hanby kutý váže řetěz k zemi. Jak doufáš k nebi až nésti padouchu se, Ohněm nadsvětovým srdce zapáliti; Odstup, chlouby se zdrž, matku nešal slovem – Vlasť kdož chcem milovať, božně chovejme se. 19

Kniha Lyrické básně (1836)
Autor František Matouš Klácel