XI. Moudrosť.

František Matouš Klácel

XI.
Moudrosť.

Představil jsem ji královstvím a stolicem, a bohatství za nic sem sobě vážil v přirovnání k ní.

Moud. VII., 8–10.

Moudrosť nebeská, kojno veleprsá Vší pravdy k božným pozbuzujíc činům, Uslyš volání mé a přijdi Odrodilé sobě lidstvo srovnať. Jak vzor překrásný jen v duchu zíraný, Jak juž zajímá srdce citem divým, Což vy musíte cítiti o Šťastni nebešťané v světle jasném. Ach zdálenou mé podkalené oko Lepšímu lidstvu, lidstvu smělejšímu Kroužiti pouta zazerzalá, Dýmati jiskru vidí ve mysli. 22

Kniha Lyrické básně (1836)
Autor František Matouš Klácel