XVIII. Horlivosť.

František Matouš Klácel

XVIII.
Horlivosť.

Že jsy vlažný, a nejsy ani studený ani horký, počnu tebe vyvrhovati z ust svých.

Zjev. III., 16.

Nechci v přátelském toho míti počtu, Kdo vždy jen chladným vše poujme srdcem, Buď si věc zemská, nebo buď nebeská, Nikdy nehoří. Zdažli tak tvrdá těla tvého kůra, Možno žeť není duchu ven problysknouť, Bahno snad ledné tvoje srdce, žeť se Chýtiti brání. Snadno rozpálíš duši přátelův mých, Zdarma sic žvatlav o děvách, o vínu, Dvě hlasem vyřkni slova však upřímnýmupřímným, Osvětu, právo. Vroucně vlastenském pohovoř o právu, Světlo šíř, sklonný ku činům šlechetným, Tak tě, přátelskou ruku dav slovanskou, K srdci přitoulím. 34

Kniha Lyrické básně (1836)
Autor František Matouš Klácel