XXIV. Věštba obecná.

František Matouš Klácel

XXIV.
Věštba obecná.

Zákona nemajíce sami sobě zákonem jsou, kteříž ukazují dílo zákona napsané na srdcých svých.

Řím. II. 14-15.

Pravdivé což jest neomýlně zavždy, Prostorou zemskou a časem nestíhlé, Věštby všestranné se nadarmo tážes Pythie řecké. Jak se nad zemské pudy máš povýšiť, Jak se urputnosť těla má zauzdiť, Zdarma přezvídáš obětí v pohanském Háji Dodonském. Zákonem bozkým co jeví se povždy, Právo což věčné nebo což pobožnosť,pobožnosť Káže všemstejná, se nadarmo tážes Urim a thumim. Ptej se v svém vlastním svědomí procitlém, Zákonem dobrým co se v srdci hlásí, Čiň to poslušný; nebo toť obecná Věštba nebeská. 44

Kniha Lyrické básně (1836)
Autor František Matouš Klácel