XXVI. Nenahraditelné.

František Matouš Klácel

XXVI.
Nenahraditelné.
Všech korun skvostnosť třeba bys nabízel, Věc se odkoupiť nenechá nebeská, Nelze ji chtívým dědičům postoupiťpostoupiť, Nelze ukradsti. Měj si, zač stojí ruda hor brasilských, Statky Rotšildův proti tvým trojníkem Buďte žebráckým, přece krýť nemůžeš Nouzi duchovní. Zámky nádherné zanechej synům svým, Pokladem možným proti nouzi zachraň, Šlechta tvých zásluh nezakrýje podlou Hanbu potomstva. 46 Smlouvce jest mrzký, kdo za sousto chléba Lásky nadzemské blaženosť prodává, Neb kdo svou volnosť oželí ke vůli Plíšku zlatému. Tam nemá prorok hlavu kde skloniť svou, Ať si má každá svoje doupě liška, Tím se nezmenší citěného míra Boztva ve srdci. 47

Kniha Lyrické básně (1836)
Autor František Matouš Klácel