XXXII. S. Jan.

František Matouš Klácel

XXXII.
S. Jan.

Byť mněmě také zabil, v něho doufati budu.

Job XIII., 15.

Mysli kdož světlé zmužilou se vůlí Nezděsen hlídá do očí tyranna, Postaviv přímým se vazem hotov jest Zastati pravdu. Darmo výnosné slibuješ kořisti, Darmo z národních mozolův podílek, Blyskavou výškou zbuzuješ ctižádosť K záhubě lidstva. Nežli světkazné lichotil by pýše, Podloží zdornou hlavu gillotíně, On je tvůj, mučnou hranicí pohrdnuv, V zápalu vítěz. Jest nepřístupná duše nástrojům tvým, Vůle nesklonnánesklonná, tělo ač se zdrtí, Zmocněnou božnosť polekať nemůže Vltavy hloubka. 56

Kniha Lyrické básně (1836)
Autor František Matouš Klácel