XXXVII. Pannám.

František Matouš Klácel

Růže ze kvítek mi je najmilejší, Najpříjemnější ona vůni dýchá Z svých ňáder plných, jara česť a chvála, Flory miláček. Zarděnou tváří k nebi líbě hlídá, Cudně rozvíjí svoje lůno čisté, Slunce líbáním puděná doplniť Přírody zákon. Panny vás krásné vždy vidím ve růži, Stydlivou zírám vaši tvář ruměnnou, Ňádra jáderná, studu česť posvátnou Nezkaleného. Hájte anjelský si věnec panenství, Před dechem drzých jedovým světáků, Zhasne ním vroucnosť citu, tvář uvadne, Grácie zpláčou. Schýlenosť tělná zpěněné ze krve Lásky pod jménem neomam rozum váš, Láska rozvážná nevidomky ustel Lůže nevěstské.

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

541. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Růže polední. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  2. XVII. Tak je sladká, tak je milá, (František Ladislav Čelakovský)
  3. IV. Rozmilé dítko, (Adolf Heyduk)
  4. Růže. Lilie. Viola. (Beneš Metod Kulda)
  5. Útěcha. (Simeon Karel Macháček)
  6. IX. KVETENÍ. (František Serafínský Procházka)
  7. XIII. Na milostné jara bůže – (Josef Uhlíř)
  8. Polní růže. (František Chládek)
  9. V mé květnici malé a prosté (František Jaroslav Kamenický)
  10. Hezká Liduška. (Jan Pravoslav Koubek)