XLII. Mé potěšení.

František Matouš Klácel

XLII.
Mé potěšení.

Okuste a vizte, že libý jest Hospodin.

Žalm 33, 9.

Více než mlaďoch bujarého srdce, Vtiskna své první milené panence Na rty žertovné blaženou hubinku V zápalu cudném. Nežli sám básník, kdy ho Můza plodná Obdaří písní hotovou milosti, Pak mu poslouchač rozumem upřímným Pochvalu tleská. Já plesámplesám, plným i citem zahořím, Když vidímvidím, vroucí slovo mé slovanské Žeť ve rozsvitlé koření ve mysli Mládeže vtipné. 73 Přijďte důvěrní hoši, přijďte panny, Zasvětiť nechtež si život Slovanstvu, SchopteSchopte, co moudrosť znamená a věčná Pravda co žádá. Učte bezvinný si život spořádať, Formy úzkostné jalovosť shodivše, Ku cti nezrušné směle zas povýšte Přírody zákon. 74

Kniha Lyrické básně (1836)
Autor František Matouš Klácel