XLIII. Služba.

František Matouš Klácel

XLIII.
Služba.
Chtělbych nabídnouť rozloženou paži, Pěsť pádně schopnou máchati meč mstivý, A prsa, šírou skrýš smělosti K slávě milé naši vlasti slavské. Však mám lehounkou přírody dar ruku, Pracných je skutkův mé tělo závadou; Jen srdce mého zpěv tichounký Slávie přijmi darem synovským. Plná horoucích jest duše má zpěvů, Jak harfa ždoucí Aeola nadšení – Sto kůrů chválu zní milosti, Dvě stě volá na zlosynstvo pomstu. 75

Kniha Lyrické básně (1836)
Autor František Matouš Klácel