XLXIX. Píseň.

František Matouš Klácel

XLXIX.
Píseň.
Kroť o srdce bolesť svou, Ač trpkosti k pláči zvou, Bůh jest – ta myšlenka dej ti síly, Když ti duch klesá ve smutné chvíli – Srdce, jenž bez viny jest, Má jen život sladký vedst. Zlého se vždy skutku chraň, Svého těla vládě braň, K cíli – ku svatému dál a dále, Horlivým leť duchem neustále; Tam nebe jest, kde vládne cnosť, A nebe kdež, tam blaženosť. K záměrům se velkým zmuž, Statečně své vlasti služ, Po čem lidstvo zdýchající touží, Bídy co mu kruhy bolné krouží, Chtěj a čiň a jiné veď, Na svůj osud málo hleď. 84

Kniha Lyrické básně (1836)
Autor František Matouš Klácel