LVI. Píseň zarmouceného.

František Matouš Klácel

LVI.
Píseň zarmouceného.
Břinkni v strůny v srdci mojím, Břinkni zdlouha, bouřlivě, Každá zazní zvukem svojím, Každá zazní plačtivě. Najzvučnější schopná slasti, Chýstá měky truchlozpěv, Ach jak počne, želí strasti, Budí lítosť, budí hněv. Aj jak láska čisté panny Blaží srdce citlivé, Ach mně láska keř je planý, A má trny jizlivé. Aj jak jinoch volným krokem Sladce život zažívá, Stárna, každým věku tokem Svojím víc se nazívá. 93 Ach mi čím dál život běží, Bolněj ráj se zamíká, Víc na šíji břímě těží, Rána v srdci zatíká; Nikde, nikde žádná spása Mukám mojím nesvítá, Ach mých vzorů sněná krása V této poušti zakvítá. 94

Kniha Lyrické básně (1836)
Autor František Matouš Klácel