IV. Bezmála stará devadesát let,

Antonín Klášterský

IV.
Bezmála stará devadesát let, Bezmála stará devadesát let,
 má bába znala život, znala svět, líc svadlou měla jako žlutý list, však uměla vždy dobře v srdcích číst. Ji neoklamal lehký žert a smích, hned poznala, co schází, na očích, a našla-li kde v srdci bolný cit, vše chtěla smírem, láskou vyléčit. Jí lehko bylo řešit každý spor, ji nezastrašil požár ani mor, vždy řekla jenom: Co chce Bůh, se staňstaň! však ihned k dílu zvedla první dlaň. A tolik smutku zřela, tolik ran a bídy, žalu jako v poli vran, o vrásku víc snad bylo po zlých dnech, však úsměv vždy na jejích zůstal rtech. A tak šla spat. A pravdou-li, že zlý v svém loži horkém nepokojně spí a dobře spí jen, kdo vin nemá, ztrát, jak sladce, pevně ona musí spát! 31

Kniha Cestou podle moře (1902)
Autor Antonín Klášterský