VII. Má bába měla herbář

Antonín Klášterský

VII.
Má bába měla herbář
Má bába měla herbář
a znala mnohý květ pro mnohou těla ránu, pro mnoho lidských běd.
A přec i její srdce těch bolů stihlo dost, pro něž květ žádný v lese ni v sadě nevyrost. Ó, babičko má zlatá, teď víš, co stiší žel, co trháš na rajské louce si hvězdný asfodel. Mé děti – šeptáš jistě – jen pojďte v bezpečí, já konečně květ našla, jenž všecko vyléčí! 34