XI. Mirovické zvony, jak jsi život celý

Antonín Klášterský

XI.
Mirovické zvony, jak jsi život celý Mirovické zvony, jak jsi život celý
slýchala je zníti, naposled ti zněly, hlahol jich tak smutný, žalný tak a vážný, jak by to byl odlét města anděl strážný. Za sta lidských srdcí, když tě nesli k rovu, chvěla se a v pláči lkala srdce zvonů, mnoho let a mnoho táhlo do jich výše, jak ti chudí, bídní žehnávali tiše. A teď vyprávěly zvony o tvé duši, jak jsi snímat znala vše, co v žití kruší, o tvé lásce k lidem, za niž vděku málo. Ani list se nehnul. Nebe poslouchalo. V dáli byl jsem, v dáli, ač mi srdce mřelo, nemohl jsem zlíbat chladné tvoje čelo, ale v snách jsem slyšel jasně v dobu onu smutný, velký pláč ten Mirovických zvonů. 38

Kniha Cestou podle moře (1902)
Autor Antonín Klášterský