PŘI ZÁPADU.

Antonín Klášterský

PŘI ZÁPADU.
Červánkem kraj se uzardívá celý, van táhne stromy, plný pochladu – ó, zadrž lásky upomínky, lze-li, při snivém západu! Jak žluté listí slétnou k tobě hbitě a blýsknou rosou z květů nadšeně, jak pavučiny jemné obtočí tě ta pouta jeseně. A promluví ze zvonů starých kovu a ze kalichů zvonků vyletí, tě vůní spijí, stínem vplíží znovu se v duše objetí. Pak uslyšíš na trávě kroky známé a postavy zas drahé spatříš vděk, jak čekající v sadu v tváři láme se mroucí červánek. Leč vše to snem jen bude, sledním bleskem, kdy slunce šlehne v chladnou zahradu, a tobě bude chtít se umřít steskem při snivém západu... 43