VIII. DĚD A VNUK.

Antonín Klášterský

VIII.
DĚD A VNUK.

Všecky vás, vnuci mí, dědek má rád, nebýt vás na světě, chtěl by už spát. Ale ty, klučino, můj jsi i v snech, to, že jsi nejmenší, nejmladší z všech! Oči máš blýskavé jako pár střel, zrovna jsem takové za mlada měl! Oči, ach, oči mé, spát se jim chce, však dost slz prolily na světě zde. 68 Ale ty oči tvé! Radostný hled jejich už uvidí vlídnější svět. Lepší a jasnější, slunečný čas, zdrav jej i za dědka, který ti zhas’. A přijď mu povědít chvějícím rtem, však on tě uslyší až pod tu zem!