PŘED PORTRETEM MÉHO OTCE.

Antonín Klášterský

Ne jak jsem znal tě za tvé slední chvíle, na skráni sníh, na čele vrásek shluk, se díváš tu – leč ve své mužné síle a neudolán tíhou všedních muk. Tvé čelo bílé, nerozryté dosud, a pevný je, ač dobrý tak, tvůj zor; to ještě nepsal na tvé tváři Osud, jak velký byl a marný přec tvůj vzdor. Byl’s v mém as věku, jak tě vidím tady, byl’s pevný dub, a hle, já sláb, tak sláb, jen jako květ zřím chvět se život mladý, v svém oku kal a v srdci mdloby dráp. A jak se dívám ve tvé drahé rysy, cos mučivě mi hlodá duše klid, zda jak já v tvoji bude někdo kdysi i v moji vlastní tváři tiše zřít. Zda dívat se v ni bude jak já v tvoji, až jak ty spát již budu – stejný věk – v pohnutí tichém, jež se slova bojí, zrak lásky plný, prostý výčitek.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

122. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Skály. (Herma Pilbauerová)
  2. ČAS (Otokar Fischer)
  3. TAK SEBOU NEBUDEŠ (Viktor Dyk)
  4. Ještědu. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Kariatyda. (Bohdan Kaminský)
  6. SVATOVÍTSKÁ VĚŽ. (Antonín Klášterský)
  7. ASYL (Viktor Dyk)
  8. V pochybách. (Rudolf Pokorný)
  9. KŘÍŽ NA BRADECH. (Ferdinand Tomek)
  10. MEČ DAMOKLŮV. (Jaroslav Vrchlický)