TO BOUŘÍ V DALEKU!

Antonín Klášterský

TO BOUŘÍ V DALEKU!
V svých sítích líně v lese ležíme. Plá venku slunce. Časem zahříme. Nás neruší to, nezve k útěku, druh druhu dí: To bouří v daleku! Tam v dáli blesk snad rozťal starý peň, snad příval krup tam celou zdupal žeň, však to je v dáli, v dáli neznámé – v svých sítích dál se sladce houpáme. Ó, sobče! dím si, až ti nad hlavou se zachmuří to bouří černavou, až roztne blesk ti strom tvých nadějí a slzy se ti v oku zachvějí: Pak nediv se, až budeš sám a sám těm čelit ranám, blesku, mrákotám, jen vzpomeň si, že lidé v povděku si říkají: To bouří v daleku! 82