JARNÍ PÍSEŇ.

Antonín Klášterský

JARNÍ PÍSEŇ.
Co přání toužených v hrudi jsem měl, co snění jarního v hlavě! Já myslil: Splní se hravě! Ó, žel! Když zřel jsem, všecko že klam je a kal, mně život hříčkou byl planou, já mnil, že spálí hruď zdranou mi pal. A teď, kdy každý strom kvete, i zeď se stará révou zas halí a ptáci přilétli z dáli – a teď? Teď nemám žádných už přání, jsem rád, že ptáky slyšet jen mohu a vůni z bezu a hlohu jen ssát! 95