STÍN.

Antonín Klášterský

STÍN.
Když dřív jsem cítil, v jizbě tich, v své duši píseň růst, mně bylo vždy, jak slyšel bych andělských křídel šust. Jak nadšení by cherub stál vždy za mnou, teplý dech, a perutí svou tiše vál, až z duše plamen šleh’. Pak stih’ mou sterou píseň šíp a kámen plný zlob, a nebes host již nenahýb’ se ke mně od těch dob. Teď, pohnutý až do hlubin, když cítím křídel tep, vždy tuším: Za mnou stojí stín, na tváři drzý škleb. A rouhá se ten neznámý mé síle, touhám všem, 101 mé verše teplé škrtá mi, mé sloky kazí něm. A když se někdy obrátím, mě jímá strach a žas: on na mne hledí okem mým, můj vzhled má i můj hlas. 102

Kniha Cestou podle moře (1902)
Autor Antonín Klášterský