SMUTEK LÁSKY.

Antonín Klášterský

SMUTEK LÁSKY.
Plamen vášně, vichr horoucí touhy v noci tmách, kdy dech se v objetí úží, srdce tvého – snila sen tichý, dlouhý – rozdechl růži. A teď skráň tvá často v snění se chýlí, v tichou jizbu když se přikrádá měsíc, nelkáš pro sen poupěte v teskné chvíli, čistotu světic. Ale sníš, jak jedno srdci teď zbývá, již se neptat, co mohlo být a může, jen těm větrům, parný kdy žár se slívá, z krvavé růže Házet lístek za lístkem teplý, ryzí, jak se krev tvá ohnivě na něm nítí, a jen cítit, s každým jak plyne, mizí, ztrácí se žití. Na tvém čele stín se zahoupal v muce, prsa sotva unesou vzdechu tíži, ale v tom již na ňadrech tvoje ruce věrně se kříží. 121

Kniha Cestou podle moře (1902)
Autor Antonín Klášterský