PROBUZENÍ.

Antonín Klášterský

PROBUZENÍ.
Ticho v duši mojí večer, z rána, ticho tak, že často zdává se mi, že tvou láskou do snů zkolébána, usnula mi duše pod růžemi. Náhle píseň cizí kdesi jásá, a stesk divný proletí mi hrudí, duše má již růže tvoje střásá, k letu se a novým písním budí. Zítra snad již v slzách litovati bude chvil, kdy v květech spala zticha, ale dnes ji touha k letu chvátí, a tvá láska ví a tiše vzdychá. 122