SMÍCH A PLÁČ.

Antonín Klášterský

SMÍCH A PLÁČ.
My tlumili svůj smích, svá políbení kradli a jásot ukryli si v duše kalichu, a píseň kývla-li, ten anděl nad sníh padlý, já zpíval o štěstí si jenom potichu. Jen tiše – šeptli jsme – ať krutou závist bohů, ať Osud z dřímoty náš výkřik nevzbudí a hroznou, hromovou ať nepostaví nohu nám na květ zázračný, jenž zkvet’ nám ve hrudi. A snili, snili jsme – leč co ta snaha všecka, by světu stajen byl květ zlatý kapradí? My tlumili svůj smích, a pláč našeho děcka to štěstí veliké teď přece vyzradí. 126

Kniha Cestou podle moře (1902)
Autor Antonín Klášterský