VLČÍ MÁKY.

Antonín Klášterský

Mám rád vás, rudé máky, mám rád vás, máky vlčí, jež hoříte ohnivě v obilí zlatě, když poledne mlčí. Do vás jak by se slila horoucí slunce síla, žár srdcí těch, jež v taji až touhou omdlévají. Leč za války jsem jednou, když bolest šla vší zemí, vás na jednom spatřil nádraží vesském kvést mezi kolejemi. To tenkrát, slzy v zraku, chodily matky k vlaku; průvodčí vsednout nutí – poslední obejmutí, na čelo ještě křížek, poslední polibek vřelý – a vy jste z těch krvavých, horkých slz matek pak, máky, vypučely.

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

75. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U trati. (Ferdinand Tomek)
  2. XXVII. Vlak do nádraží zvolna vjel (František Gellner)
  3. VLAK. (Louis Křikava)
  4. Ruské lokomotivy. (Ferdinand Písecký)
  5. Pohřeb. (Stanislav Kostka Neumann)
  6. HVIZD VLAKU (Viktor Dyk)
  7. Dvojí touha. (Jaroslav Vrchlický)
  8. OPUŠTĚNÝ LOM. (Otakar Theer)
  9. SETKÁNÍ. (Adolf Červinka)
  10. XIX. To bylo dávno, stále duněly (Antonín Macek)