VLČÍ MÁKY.

Antonín Klášterský

VLČÍ MÁKY.
Mám rád vás, rudé máky, mám rád vás, máky vlčí, jež hoříte ohnivě v obilí zlatě, když poledne mlčí. Do vás jak by se slila horoucí slunce síla, žár srdcí těch, jež v taji až touhou omdlévají. Leč za války jsem jednou, když bolest šla vší zemí, vás na jednom spatřil nádraží vesském kvést mezi kolejemi. To tenkrát, slzy v zraku, chodily matky k vlaku; průvodčí vsednout nutí – poslední obejmutí, na čelo ještě křížek, poslední polibek vřelý – a vy jste z těch krvavých, horkých slz matek pak, máky, vypučely. 9